XCVIII. Long nights, no peace

8. ledna 2018 v 6:27
How am I to wake up and be able to function?

I am already feeling like a broken robot 'cause I had zero hours of sleep.
Zero minutes, to be exact.
My brain barely functions and I have to look for a solution.
Which would not be making it up to my poor organism in the afternoon.
Image de legs, snow, and pajamas
That's about it. I have to be fully awake to write more.
 

XCVII. The flame of ours.

13. prosince 2017 v 21:26
Připluli jsme, vystupujeme, lásko.

Milovat tě rok, skoro rok, moci se nadechnout v náručí někoho jiného.
Nedotáhli jsme to, ale nikdy nezapomenu na
společný smích v kuchyni
tvoje ruce pod mým tričkem
mé ruce pod tvým
ďolíky ve tváři
objetí, když jsem propadala úzkostem
vyznání lásky, mé i tvé.

Teď nevím, jestli mě chceš dát zvládat. emoce se vymkly kontrole a bude to zkouška nejen pro mě, ale i pro všechny mé vztahy. Včetně toho nejcennějšího, partnerského, co máme spolu.

Moje mentální zdraví vždycky dřív nebo později všechno rozpáralo. Taková už jsem. Mohla jsem skočit z mostu, ale rozhodla jsem se žít. Život mi přihodil tebe a já se znova našla ve tvém objetí.

Milovat tak moc, až srdce puká.

jsem vděčná, že jsem to mohla zažít.
Image de love, boy, and couple

XCVI. She's 22, she's loving you

24. listopadu 2017 v 20:05
Trochu si zakládám na tom, že narozeniny neslavím. Čím méně je kolem toho humbuku, tím lépe se mi daří je přežít. A zítra zase bude normální den, jen já budu starší.
Image de girl, beautiful, and draw
Image de gif, skam, and noora
Jenže je to jak s Valentýnem - mít ráda sebe sama můžu (a snažím se) každý den. Překvapit se nějakou příjemnou maličkostí taky. A teď se to tak občas sejde, že se v den oslav musíte do noci učit, ráno psát test, odpoledne únavou prospíte, večer píšete texty nestihnuté přes týden.

Zkrátka nejsem moc na nucené oslavy, na "mít se hrozně dobře a všem to ukázat", když se na mě koukají, jak že to se mnou těch 22 let život táhnul. Mám se tak nějak klasicky, nebudu nikomu dokazovat, jak fajn všechno je, jsem ráda, že na některý věci můžu odpovědět kladně, jako že ano, tohle se mi splnilo a tohle ve svém životě mám a asi je lepší slavit překlenutí do dalšího roku života v relativní stabilitě, ale upřímně, nic víc v tom není.

Přeju si spíš věci, které nejsou otázkou peněz a nejsou ani ve vitríně.I když to dnes taky říká každý. Pro sebe chci, abych se naučila užívat si volného času, znovuobjevit zájem o sport a zdravý životní styl, starat se o svou psychickou pohodu jako první a o vše ostatní až potom, i kdyby to někdy znělo jako rezignace.

Mít se ráda a případně tím ztratit časem i nějaké ty psychické bloky, to by bylo lepší než vagón dárků. Ale zase jo, koťátko dvě neurazí.

Hezký víkend všem,
Ria
 


XCV. The Pressure is Real

7. listopadu 2017 v 13:30
Oh. My. God. Running late, waiting for green lights impatiently, coat flowing around my hips, barely providing me with enough warm to hang out and breathe one, two, three times more.
Image de girl, blonde, and indie
But breathing cold air does not help when you're ill as fuck and in addition, not even zipped up because who cares. I hate returning to that teary state of mine, where every inconvenience can make existence seem as hell. The awareness of the origins of that bad feeling, being too rough on myself especially on days when I would need more neat approach, doesn't really help.

Why feeling bad when you can just feel sad? Well, to me, it is more irreparable, longing, demanding.

Nevertheless, enough of bad shit. I am just too puzzled to stay consistent as thongs things (haha, Ria) have been falling on my head for quite a few weeks.

The positives stay there, I just treasure them too much to put them "on paper" (on screen if you wish).

XCIV. Love awareness

2. listopadu 2017 v 23:00
Proč musíš všechno tak analyzovat, Em?
Ochladli jsme.
Jako kdyby s chladnoucím počasím a nepříjemnem venku zavládlo něco obdobného i v nás.
Já vím, že spoustou věcí štvu tebe, stejně jako ty štveš některýma věcma mě. Ale miluju tě, na tom se nic nezměnilo.
A podle síly, jakou mě držíš v náručí a nepouštíš, podle polibků na tvář a

(pauza, jak jsem se ztratila v hlubinách internetu - hledala jsem, na co s M. půjdeme zítra do kina, takže celkem k tématu)

chtěla jsem jen říct, že - ups, tahle dvě slova už tu byla. jenom doufám, že se jeden druhého nevzdáme, protože i když vím, že na mě nezapomeneš, tak nechci být pro tebe tou, na kterou nezapomeneš,

ale tou, na kterou myslíš.
l.
Image de blonde, moscow, and travel

XCIII. The Index of Shaky Hands

30. října 2017 v 20:06
You know I´ve been there, too.
That´s why the thought of someone so successful and kind like you, being limited by your shaky hands and noticed more than you would probably like (I am only making assumptions here) makes me teary and somehow attracted to you (more than gravity could ever do).

I would like to fall into your arms and, most importantly of all, take your hands in mine and hold them to stop the tremble.
Image de hand, sad, and photography
I feel bad. In my body and in my voice weakened by a sore throat. Oftentimes I end up thinking I´m too sad for this place.

XCII. Quick run

29. října 2017 v 1:36
Mám pár minut, než se M. vrátí ze sprchy a pak se na to vrhnem.
Zasypu jeho kůži růžovou rtěnkou.
Chytnem se za ruce a spokojeně usnem.
Jsme spolu. Jeden pro druhýho, každý sám pro sebe.
Image de skam and noora
Noora. <3

její vztah s williamem mi už téměř od začátku připomíná ten náš. dva lidi, kteří zdánlivě nemají nic společného, ale rozumí si, takže jim je to jedno. lidi, kteří nějakou chvilku tají, že spolu jsou, ale pak si řeknou 'proč by to všichni nemohli vědět'.

na zimu každej potřebujem něco na zahřátí. někoho.

XCI. D-A-R-K, do it my way

10. září 2017 v 19:09
Mám větší potřebu se svěřovat, když cítím, že jde něco v mém životě do háje. A teď ten moment nastal znova.

Stěhuju se. Mám zaplaceno od začátku září, ale ještě jsem v novém pokoji (není to celý byt pro mě) ani jednou nepřespala. Chystám se na to zítra večer, ale nevím, kolik spánku si užiju, když doprovázím už kolem čtvrté ranní kámošku na letiště.

Dneska se rychle setmělo a já nestihla dokončit úklid pokoje, což taky souvisí se stěhováním. Naházela jsem tedy znova všechno bez jakéhokoli ladu a skladu do postelových šuplíků, žádná na první pohled patrná změna, jako kdybych neudělala nic.

Guilt journal - to byla jedna ze spásných myšlenek, kterou jsem objevila někde v diskuzi pod příspěvkem o introvertech. Jakože já nevím, ale kdo ještě se tolik obviňuje, vše si vyčítá? Mám často pocit, že s vinou, jakou pociťuju, nedokážu žít. Vina za to, že jsem promrhala několik hodin svého času. Za to, že se na mě někdo urazil, i kdyby to z jeho strany byla věc ješitnosti. Nebo třeba za to, že jsem si nenaplánovala večer tak, abych ho mohla celý strávit s milovanými lidmi. Za to, co jsem řekla. Za to, jak rozhazuju.
Image de lindsay lohan, quote, and movie
A vina je jenom špatnej pocit, nic víc, ale ani nic míň. Vysvobození z ní nastane jen tehdy, až se s tím smířím sama.

Byla jsem na krásné svatbě včera. Tancovala jsem a viděla hodně upřímné lásky.

Je načase změnit prostředí. Myslím, že půjdu pracovat.

CX. Nobody is gonna care

29. srpna 2017 v 23:11
Even before I start, I can tell how unfair this is. I have people showing care almost every day. Somehow I just feel left alone too many times.
Image de girl, art, and drawing
For example, I just don't know how long this is gonna last. Somehow I feel sad looking at your pretty face and realizing I got nothing out of it. 7 times or so. Somehow I do like hanging out with you and cannot keep still for one day when I don't hear from you. It's an obsession, scares me how close and real we got.

Also, what do you love me for? Silly jokes, the attitude, the spark? I sometimes feel like I don't have much to give. I am a simple girl when it comes to it, I try to move further but I stumble and fall and complain. Meanwhile, all of my (girl)friends make progress in their lives, pursuing their career, getting ready for the next semester, being responsible and adult human beings. Not me. I observe, quite fascinated, but also frightened as hell.

What do I have? What do I do?

.

CIX. If you love me, show me

7. srpna 2017 v 21:07
Ani jeden z nás nevěří tomu druhému, že ho miluje. Tak slabší - že něco cítí. To jsme si vyjasnili včera na schodech.

Původní nápad bylo, že má můj amant cosi na srdci, proto mě chce vidět, i kdybych nakrásně chtěla ukončit naše srazy a noční aktivity. Se srdcem mírně bušícím, naštěstí najezená, s mrakem v hlavě (jak jinak) jsem se vydala prozkoumat, co se vlastně bude dít.

Jak to s tebou bývá ostatně vždycky, Sun, nevím nic. Jako to, že mě miluješ a jsem jiná a bude to jiný a má cenu se snažit, i když to povede k pravděpodobně tragickému konci - ano. Ale já jsem přišla poslouchat, nakolik samolibé by se to nezdálo, a ne mluvit.

Takže čtyři skleničky vína, jedna sklenička, mírně rozvázaný jazyk, víceméně neúspěšná snaha zachytit slova a zformovat s jejich pomocí myšlenky. Důvěrná blízkost, porušení jakýchkoli zásad nezávazné komunikace (kterou jsi mi sliboval), a když se rozhoduju, jestli u tebe nepřespat, tak mě ani nepozveš? To jsem asi dost špatná hou.

Co chci? Co chceš? Nikdo neví nic.
Image de sky, pink, and clouds
Deprese mě dohání, ale jím. A za snězené jídlo se ještě desetkrát pochválím, čert vem pracovní úspěchy a šťastné vztahy, přemluvila jsem se ke snězení oběda, dokonce v hodinu, kdy lidstvo obědvá!

Myslela jsem si: čím více si běháte pro pomoc, tím více vás odstrkují a vpodstatě ženou k vlastním nekontrolovatelným rozhodnutím. V kontaktním centru pro PPP mi bylo řečeno, že se nekvalifikuju na anorektičku, a já na chvíli ztratila veškerou naději. Chtělo se mi přestat, stopnout tu blbou snahu jíst třeba jenom minimum, dokázat, že se mýlí, že mám problém. Zvrácená mysl, ale ještě zvrácenější, kdo jí odporuje. Kolikrát jsem slyšela "to je jen problém, který sis vymyslela" a "proč se tak tváříš? někdo ti něco udělal?", či "myslíš, že ostatní nemají problémy?" často jsou tahle pošťouchnutí to jediné, co mě dožene k nějakým citům - ehm, k pláči a tlaku na hrudníku většinou. hroutím se pod tíhou života, jakej žiju, protože moc nevím, co dělám a kam by to mělo vést. takže asi mám emoce - jen jsou příliš abstraktní.

Kam dál