Březen 2016

XVI. All that you do makes it clear for me

26. března 2016 v 22:15
Oh, dear
.
I thought I am good enough for you.
Since you always felt good enough for me. Always, in all ways. When we were sitting in that half-empty MacDonald's eating our burgers in a rush - I looked at you and realised "just like that, just as you are now, you are all that I need". Of course I knew something have already gone wrong. You didn't touch me, didn't iniciate anything. I kept coming up with different excuses, because I loved you and wanted to make a way for you to love me back.
Image de girl, art, and drawing
girl

.
This had so many stages, it is hard to come back to pretty parts, because they are broken now.
Dokud nebudete mít přímo před sebou nějaký kontrast, nejspíš si toho a
"Tu sms jsem si nepřečetl" (poté, co čekám hodinu na domluveném místě a snažím se přijít na logické vysvětlení, že nemohl přijít na určené místo v určitý čas i on)ni nevšimnete.
"Jsem hrozně dead, ale na hoďku bych mohl" (poté, co úplně out of the blue poprosíte kamaráda, aby se přidal a prověrtrali jste hlavy) jen pro jistotu, jsou to dva různí lidé. A když jsem dostala víc takových šancí všimnout si, jak jsem svému drahému jedno, pomalu se to ve mně začalo přenastavovat. Bolí to. Ale už ne tolik. A už hlavně vím, že tak hluboko do toho nespadnu. Jak bych mohla, když mi ani nejde naproti. Bude to v pohodě, věřím.
Image de pink, glow, and light
Time to fill my life with (new) colours. You won't believe me (I don't believe myself either), but I invited someone on a date and he said yessss
Hope this one will go a little easier
have a gr8 night

XV. Let's go.

22. března 2016 v 19:28
Jsem ráda, že jsem si počkala několik dní, než jsem se znova pustila do psaní, protože vám mám toho dost, co sdělit.
.
Takže asi popořadě.
Na koncert jsem šla sama a byl super. Jak by také ne, s drinkem v ruce a úžasnou hudbou. Našla jsem si pěkné místo na balkonku, takže jsem se (v podstatě) nemusela s nikým tlačit a měla jsem celou dobu dobrý výhled.

Následoval klasický školní týden. Miliony povinností, podala jsem si přihlášku na scio testy, který bohužel musím dělat.. :D

V úterý jsme večer s pár spolužáky zašli na film o situaci v Čečensku. Žel, nebyl až tak moc informativní, ani ta následující debata ne.

Už si vůbec nemůžu vzpomenout, co jsem dělala ve čtvrtek, ale vrátila jsem se domů poměrně pozdě a následně prospala skoro celý páteční seminář (na který jsem stejně neplánovala jít). Ale pátek byl hodně milý den a to díky kombinaci slunce a terasy v kavárně, kde jsme strávili pár hodin i s naším dějepisářem (tak nějak alternativně, před samotným dějepisem).

Z pátku na sobotu jsem udělala věc, kterou dělám jen, když se cítím fakt až moc sama. Nestrávila jsem ji doma, ale není to tak, jak to zní. Jen se pak člověk trochu lituje, když nad tím zpětně přemýšlí. Lituje, že sahá po alternativách. To je můj vlastní psychologickej pojem. alternativa je jako náhrada, náplast, něco, co zaplní prázdné místo, ale ne tak úplně. Je to skoro přesně to, po čem toužím, ale přesto ne úplně. Jak už jsem říkala - chci blízkost. alternativně po ní pátrám tam, kde jsem jí sama vytyčila hranice. Jsme kamarádi a já v tom nechci udělat bordel. protože když na to přijde, nic jiného necítím. jen se tak, já blbec, občas nechovám.
Ale první půlka večera byla ultimátně fajn, není nad to si opilecky uvolněně pokecat.(ano, jsem strašná alkoholička)
.
Tenhle pondělek byl hrozně fajn, zašly jsme s kamarádkou/spolužačkou na kávu a zaplatili za ní básní.
Což by asi kterýkoli jiný den nebylo možné, ale v rámci akce Zaplať básní se najednou z nás všech stali docela obstojní poeti :) přijde mi to jako moc hezká myšlenka, není v tom žádný háček, vypijete kávu, napíšete báseň a je to vyrovnané. Já osobně na kávě nebo někde v čajovně vysedávám moc ráda, přijdu tam často na jiné myšlenky a jsou to jedny z mých nejoblíbenějších míst na setkávání. Skvěle jsme si pokecaly (pod čímž se u mě tak trochu rozumí, že někomu vymluvím díru do hlavy..) a strávily tam příjemně několik hodin. Taky jsem konečně poznala další krásnou pražskou kavárnu, je opravdu nádherně zařízená, v klasickém stylu.
.
A postranní panel, co mi běží hlavou. On. V podstatě tu není, co říct, buď se ještě někdy sejdem a uvidíme, co (jestli vůbec něco) bude mezi námi ještě proudit. Nebo si už nikdy takhle blízko nebudem a jednoho dne si každý svým způsobem opravdu zvykne. Svým způsobem je pro mě vztah tohoto typu premiérou. Drží nás u sebe (docela výjímečná míra) porozumění, ale vůbec nic kromě toho nefunguje.
Image de crybaby, pastel, and wiped out
Svým potenciálním či imaginárním čtenářům přeji krásnou druhou polovinu týdne :)

XIV. No plans

18. března 2016 v 20:23
Občas mi připadá, že se moje osobnost skládá ze dvou částí. Jedna je temná a druhá světlá. Černá a bílá. Abych porozuměla sama sobě, musím přihlédnout k oběma z nich. Začnu černými myšlenkami, abych mohla snad skončit s povznešenější myslí.

Jsem tak nějak rozladěná z toho, že jsem ztratila velkou část svých poznámek za poslední tři měsíce. bohužel to nebyly hromady nákupních seznamů. Ale v telefonu to po obnovení systému nezůstalo a jiná možnost nebyla, protože byl poškozený. A jak je o mně známo - co si nezapíšu, to si nepamatuju. Což je k povaze minulých měsíců možná i trochu dobře.
taky si dneska připadám nějak zvláštně. Nevím, jakým jiným slovem to popsat. Chvilku jsem po škole skypovala s nejlepší kámoškou, ale prostě tohle není reálný kontakt a zase uběhnou věky, než si my dvě sednem naproti sobě na kafe :/
Vlastně celou tuhle část můžem podstatně zkrátit tím, že to shrneme třemi slovy: chybí mi blízkost. Žádná jiná věta nesahá až ke kořenům mých (ne)nálad.
Image de quote, feelings, and life
Co by to byl za článek bez citátu :) tenhle je pro mě obzvláš't velkou lekcí

a teď k tomu, co se stalo dobrého. Mám kolem sebe skvělé lidi. Sice jimi nejsem obklopena tak často, abych utekla chaosu uvnitř, ale cítím, že jsem šťastnější a snad dokonce víc sama sebou, když jsem s nimi. Snažím se být taková, jaká opravdu jsem. Dlouho jsem si zakazovala některé otázky, protože jsem nechtěla vypadat hloupě. ale nejde o to, jak vypadám, jde o to, jak se cítím. a já se začínám cítit opravdu líp. Navenek a uvnitř. Nejhezčí komplimenty jsou, když vám někdo pochválí vaši přirozenost. a takové začínám dostávat a cítím se fakt líp. nebo se cítím líp a proto mají lidi ze mě jiný dojem?
kdo ví :)
mějte krásný víkend !

XIII. Not even a soulmate, just anyone.

11. března 2016 v 16:38
Zítra jdu sama na koncert a jsem z toho trochu nesvá. Často jsem v sobotu večer nesvá. Většina lidí, co znám, se touto dobou opíjí, baví, jsou s těmi, které mají rádi... a já (pokud taky nedělám celá šťastná po dlouhé době jedno z toho) koukám s mamkou na filmy o inteligentních robotech. Nebo chodím sama na koncerty.
Image de Kristen
Možná bych si to neměla tak brát. Prostě jdu, užiju si to. Přemlouvat někoho, kdo je neposlouchá, aby za to vyplázl ty peníze a dělal mi společnost, by asi nefungovalo. A já se nechci vzdát koncertu oblíbené kapely, jen abych nebyla sama. No tak jsem.
Je toho na mě prostě občas moc. Za druhé asi jako vždycky napíšu pár řádků o člověku, se kterým to nevyšlo. Lépe řečeno takovou báseň.

Potrat citů
nikdy nebyl snazší
pomocí moderních technologií
provádíš jeden řez za druhým
Pomaháš mi zapomenout, že tě miluju
Abys pak se mnou mohl bez výčitek
kamarádit

Mám pocit, že to dostatečně přesně vyjadřuje pocit, že si někdo není jistý, jestli se mnoui chce být, takže to dopadne tak, že neustále odchází a vrací se zpátky a já už ani nevím, čemu dávám přednost.
A nebo to zas přeháním.

Třetí bod, můj malý projekt. Nebudu se zubynehty držet lidí, kteří si ani nenajdou čas.

Mějte se hezky