XV. Let's go.

22. března 2016 v 19:28
Jsem ráda, že jsem si počkala několik dní, než jsem se znova pustila do psaní, protože vám mám toho dost, co sdělit.
.
Takže asi popořadě.
Na koncert jsem šla sama a byl super. Jak by také ne, s drinkem v ruce a úžasnou hudbou. Našla jsem si pěkné místo na balkonku, takže jsem se (v podstatě) nemusela s nikým tlačit a měla jsem celou dobu dobrý výhled.

Následoval klasický školní týden. Miliony povinností, podala jsem si přihlášku na scio testy, který bohužel musím dělat.. :D

V úterý jsme večer s pár spolužáky zašli na film o situaci v Čečensku. Žel, nebyl až tak moc informativní, ani ta následující debata ne.

Už si vůbec nemůžu vzpomenout, co jsem dělala ve čtvrtek, ale vrátila jsem se domů poměrně pozdě a následně prospala skoro celý páteční seminář (na který jsem stejně neplánovala jít). Ale pátek byl hodně milý den a to díky kombinaci slunce a terasy v kavárně, kde jsme strávili pár hodin i s naším dějepisářem (tak nějak alternativně, před samotným dějepisem).

Z pátku na sobotu jsem udělala věc, kterou dělám jen, když se cítím fakt až moc sama. Nestrávila jsem ji doma, ale není to tak, jak to zní. Jen se pak člověk trochu lituje, když nad tím zpětně přemýšlí. Lituje, že sahá po alternativách. To je můj vlastní psychologickej pojem. alternativa je jako náhrada, náplast, něco, co zaplní prázdné místo, ale ne tak úplně. Je to skoro přesně to, po čem toužím, ale přesto ne úplně. Jak už jsem říkala - chci blízkost. alternativně po ní pátrám tam, kde jsem jí sama vytyčila hranice. Jsme kamarádi a já v tom nechci udělat bordel. protože když na to přijde, nic jiného necítím. jen se tak, já blbec, občas nechovám.
Ale první půlka večera byla ultimátně fajn, není nad to si opilecky uvolněně pokecat.(ano, jsem strašná alkoholička)
.
Tenhle pondělek byl hrozně fajn, zašly jsme s kamarádkou/spolužačkou na kávu a zaplatili za ní básní.
Což by asi kterýkoli jiný den nebylo možné, ale v rámci akce Zaplať básní se najednou z nás všech stali docela obstojní poeti :) přijde mi to jako moc hezká myšlenka, není v tom žádný háček, vypijete kávu, napíšete báseň a je to vyrovnané. Já osobně na kávě nebo někde v čajovně vysedávám moc ráda, přijdu tam často na jiné myšlenky a jsou to jedny z mých nejoblíbenějších míst na setkávání. Skvěle jsme si pokecaly (pod čímž se u mě tak trochu rozumí, že někomu vymluvím díru do hlavy..) a strávily tam příjemně několik hodin. Taky jsem konečně poznala další krásnou pražskou kavárnu, je opravdu nádherně zařízená, v klasickém stylu.
.
A postranní panel, co mi běží hlavou. On. V podstatě tu není, co říct, buď se ještě někdy sejdem a uvidíme, co (jestli vůbec něco) bude mezi námi ještě proudit. Nebo si už nikdy takhle blízko nebudem a jednoho dne si každý svým způsobem opravdu zvykne. Svým způsobem je pro mě vztah tohoto typu premiérou. Drží nás u sebe (docela výjímečná míra) porozumění, ale vůbec nic kromě toho nefunguje.
Image de crybaby, pastel, and wiped out
Svým potenciálním či imaginárním čtenářům přeji krásnou druhou polovinu týdne :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama