XXXIX. Don't play.

5. června 2016 v 10:59
Když lezete, kam nemáte, dozvíte se věci, které byste neměli vědět.
Je někde s kamarádkou, kterou už jsem měla tu "čest" osobně vidět - ani nás nepředstavit. My dva jsme se neviděli dva měsíce.Říkám si, co ho ještě vede k tomu, mi psát. Tenhle objev byl zvláštní, protože jsem věděla, že je někde pryč, ale nevěděla jsem, s kým/jestli s někým a tím pádem mi nepřišlo až tak zvláštní, že den strávený venku na přírodě je zároveň jeden z dalších propsaných se mnou. Jenže takhle mi to připadá jako hra na dvě strany. Jestliže tam má fajn dámskou společnost (again, je mi blbý, že to vím, protože bych neměla), proč já? K čemu? A proč jsou naše konverzace za poslední dobu seznamem srdíček a rádoby partnerských vzkazů z jedné strany a snahy to obrátit v žert a vrátit zpět, kam to patří, z druhé? Tak nějak jsme se dohodli, že se budem tolerovat, ne? To, že něco cítím, neznamená, že se nemůžem bavit o něčem jiném. Ale vážně - když je člověk někde s někým - proč k tomu potřebuje podrporu jiných a kontakt ze sociálních sítí? Já jen, když si představím, že to někdo takhle udělá se mnou, pociťuju docela marnost. Lidský kontakt je o teď a tady. Ona je tam a teď. Já jsem kilometry daleko s pocitem, že jsme toho přes net probrali víc, než je slušné.
Image de art, girl, and galaxy
Bůhvíproč vždycky začínám tímto, i když můj život overall se točí kolem úplně jiných věcí. Jako třeba kolem mého malého osobního úspěchu bavit se bez skleniček, kdy jsem si skvěle a střízlivě užila čtvrteční večer, ušetřila, ušetřila si starosti s ranními bolestmi hlavy a podivnými pocity po zbytek druhého dne. Taky jsem si našla kamarádku. Teda, nenašla, protože je to člověk, kterého znám už dlouho. Ale až teď přišlo na to, že dokážeme hodiny prosedět s výhledem na noční Prahu a probrat všechno, od křesťanství, přes vztahy, které jsme ani jedna pořádně nikdy ne(u)měly, až po iracionální strachy.
Moje nejlepší kamarádka je opět v Hamburgu, takže všechno, co si chcem říct, musíme řešit přes skype.
Přijímačky byly celkem v pohodě až na zatím poslední - tam jsem naprosto pohořela a přitom by snad stačilo víc číst denní tisk. Těžké začátky budoucí generální tajemnice OSN, znáte to.
Use links below to save image.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 aqua-mihi-haeret aqua-mihi-haeret | E-mail | Web | 5. června 2016 v 11:21 | Reagovat

Já osobně nesnáším, když někdo, s kým jdu ven, vytahne telefon a začne si tam něco psát nebo hrát...
A jo - taky nenávidím, když se dozvím něco, co bych určitě vědět neměla...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama