XLVIII. C'mere.

6. července 2016 v 20:50

ayy, píšu článek ve vlaku. V mírně subtle náladě (která se musí, nebo nemusí pretavit v něco horšího). Víš, říkám si, že to mám tak beznadejne zakódované ve své hlavě a že chci ven. Že pak nedokážu poznat, co jsem ještě já, a co jsou mé nálady. Au.

A pak. Včerejší zážitek, co mi vydrží nejspíš na celý život. Střet s norskou přírodou, obklíčená stádem krav na jedné nevinné vycházce. A nebýt telefonu a toho, že jsme se vůbec někomu dovolali a že vůbec někdo pro nás v těch 12 přijel, nevím, jeslti bychom byli my.

Den předtím zlom - vlna. A večer výšlap na horu a na skálu a euforie a radost a přátelství a úžasnej širej svět, víš. A nové sympatie k novému člověku, může mi to někdo vyčítat? Přemýšlela jsem nad tím. K. učinila tečku za závislostí na Muži, kterého jsem byla přesvědčená, že si jednoho dne vezmu. Kdo učiní tečku za K.?

A vůbec. Je potřeba se topit? Není lepší mluvit, dokud je o čem? Může to vyznit všelijak, já vím, ale ti praví lidé tu nejsou jen na situace k popukání a všeobecné radosti. Kdo je ale tady ten pravej? Back up, Emma.

A poslední. Víš, opravdu by sis neměla zapínat ty myšlenky skoro dobrovolně. Jsi na to už skoro odborník. Je jasné, že občas nemůžeš mluvit a sdílet a všechno, co ti "normální" lidi kolem tebe dělají. Ale mně je v tu chvíli všechno tak jedno. I tenhle článek, který měl dávat smysl.

Kéž bych věděla, ve který části nastavení muzu tohle změnit...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama