L. There aren't many words that you can say

4. srpna 2016 v 21:52
Je to tak, padám.

Nelíbí se mi to, ale co se dá dělat. A i když si myslí, že mu vidím do hlavy, pravda je, že netuším, kde na spektru <nemám žádný zájem s tebou trávit čas ve dvou; cítím to stejně> se nachází. Včera jsme o tom měli takovou polokonverzaci, nebo spíš jsem to omylem nakousla a hned stejně rychle zametla pod koberec, když se zeptal, jestli mluvím o něm, a já řekla, že mluvím obecně. Ani to nebyla v tu chvíli lež, jen jsem si později uvědomila, že bych stejně tak dobře mohla mluvit o něm... protože něco cítím.

Jenže já něco cítím i ke K., protože jestli jste se ještě nedovtípili, mám ráda holky. Představa, že se budu s nějakou prodírat džunglí zvanou vztah mi přijde stejně reálná, jako s klukem (což znamená méně reálná, než, že přiletí Marťani a půjdem na pivo). Je to tam. A vlastně jeden z mála důvodů, proč se těším do Prahy je, že uvidím Kate. Střípek mýho minulýho života. Holka, co se mě snaží zachránit, když nemůžu dýchat.

"Nechci existovat."

"Potřebuješ bolest, abys věděl, že žiješ." ~ "Ty se necítíš být naživu?" ~ "Občas ne."

Jak kouzelné je moct se svěřit se svou fucked up psychikou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama