Září 2016

LXI. Are you sad or tired?

28. září 2016 v 23:49
Já vím, že je to tady poslední dobou jenom smutný a za to se omlouvám (sama sobě). Ale můj život se stal smyčkou sebelítosti a snahy se tvářit, že je to v pohodě, nemluvit o tom jediném, co cítím na sto procent. Protože bych tím svoje kamarády jenom zmátla, zamotala se hlouběji a možná vzbudila lítost.

Jop, lituju sama sebe. A dnešek je zvláštní. Dyť je život krásný a já byla na výletě s mými super kamarády, kteří jsou opravdu dobrá společnost, cpala jsem se až do večera dobrým jídlem, s nikým neprohodila za celý den ani jedno zlé slovo, smála se a pobavila malé dítě (což byl pro mě moment čiré nefalšované radosti, takové, kterou cítíte, když cítíte vše)... ale stejně jsem po cestě domů neměla daleko k slzám. I teď nemám. Nemám 24/7.

Když bude tvůj život super, ještě to neznamená, že si ho užiješ. Musíš najít způsob, jak prožít a pocítit, nakolik super všechno je. Láska, pocity, motýlci, radost, smích, rozhořčení, smutek, hněv, okouzlení, chuť, život. a místo toho nic.
Image de girl, art, and galaxy

LX. That time of the year

25. září 2016 v 4:46
Budu chodit do antikvariátů a více číst.
Budu trávit čas v dešti, na Letný, nebo někde jinde, a užívat si prosté existence.
Budu trávit víkendová rána (možná i odpoledne a večery) s hrnkem něčeho teplého v ruce, v klidu, beze spěchu.
Budu odříkávat plány, které mě nezajímají, ale vyhradím si všechen čas světa na lidi, které mám ráda.
Budu hodně psát - protože teď to jasně patří k náplni mých školních povinností.
Takže se budu pravděpodobně i hodně učit o světě. Možná se opět na mě provalí nějaká trapná záležitost, jako když se provalilo, asi ve čtvrté/páté třídě na gymplu, že nevím, že premiér a předseda vlády jsou to samé :D
Co ještě - plánování mi nikdy nevycházelo. Hlavně bych chtěla mít dobrou organizaci a moc neprokrastinovat, protože chytat nervy je pro mě celkem dost nebezpečný - viz minulý článek.
Sleduju ten nejsympatičtější seriál na světě - You're the worst - a hádejte, co: hlavní hrdinka bojuje s klinickou depresí. Relatable as fuck.
Image de architecture and building

LIX. Dangerous to be

22. září 2016 v 18:23
It has gotten to a very bad point. I am asking myself how much I can take, and also how can I keep faking smiles if kept crying inside for the last three days. I feel really bad. I cannot produce any consistent peace of writing because I am looking for a relief. And it doesn't come. Nice words of my boyfriend don't mean much; sooner or later, he will leave and I will find myself in this absurd battle again. He tells me he wants me to feel better, and I want so to, of course. But I've tried a lot and for few hours of my efforts there is one moment of thoughts covered in bad which just brings everything back. I know I make mistakes. But everyone makes them, gosh, and they still don't spend their evenings crying around and trying to calm themselves down. So I should have probably done this and that and think more before acting or deciding. But my thoughts are my problems, my struggles. They are flying around - I cannot catch them. They are disorganised, distracted, and sometimes scarily disconnected and detached from myself and from one another. That's why I don't read. That's why I don't write about stuff anymore. That's why it takes me seconds and minutes - looking for names, dates, ideas - to continue a discussion about anything I used to be so interested about - history, politics, religion, ethics... Still, I can feel it there, but I don't even spend two minutes of this life to recall the memory/feeling completely. It's just too bothering, tiring, and it hurts sometimes.
...
So
I've got a life to keep up with- theatres to go, jobs to take, maybe some kids to raise (maybe not)
I've made it through this day, that's what important. Actually I don't have any choice in that but that's important, too
I can go stress out, tell people, or take antidepressants.
But for now, I don't know.
Image de girl and photography

LVIII. Things happen too early

19. září 2016 v 4:51
I go to bed too early,
I cannot fall asleep

You come and save me too early
He's still there, waiting to see that I feel things

Waves come and go,
no need to ask
but on those days
I cannot talk to you
You would notice
or even worse
You wouldn't

Sure, I have to choose
I cannot choose him
and I feel like our relationship is too fragile
to choose you

Things are getting darker
I'm going to sleep too late

Image de love, couple, and city

LVII. Little has changed.

12. září 2016 v 20:31
Guys,

I am still where I was before. Sitting, typing, owerflowing with love for the wrong guy, keeping my little spark for the right one.

Dneska jsem přemýšlela, v různých obměnách, o lidech, které miluju. Nějak mi tak postupně přicházeli na mysl, či se sami připomínali. Některé jsem zmínila v konverzacích, což vyvolalo úsměv na mé tváři, některé jsem pracně dohledávala, stejně tak jako pocity, kterými jsem si díky nim prošla. Proč? Protože mám pocit, že jsem pořád tak úplně nezapomněla.

Možná jsem se příliš dlouho vyhýbala právě těm, se kterými jsem potřebovala nejvíc mluvit. S Kate, například. Vím, že se bojím, že se do ní zamiluju. Nebo spíš navážeme tam, kde jsme skončily. Už jsem sem o té noci psala.. a co, když chci být s oběma? Co když jsem se vážně snažila kvůli ní překonat a právě v její přítomnosti pocítila znovu vše, co ze mě vyprchalo odchodem Architekta, ale s ním taky? Nejsem už single. Ale citům neporučíš.

Teď je to spíš plýtvání času než nějaká smysluplná diskuze, když tu ani jeden není. No vážně si nejsem jistá, co ke komu cítím. Můžu si donekonečna opakovat, co k nim cítím bez deprese, jenže já bohužel nechodím každý den po světě bez ní. Většinu dní mi dělá nemilou společnost. Boří mosty k milovaným lidem, vypíná mě uprostřed láskyplných konverzací a polibků, vhání do očí slzy a do hlavy bordel z nerozlišitelné minulosti, přítomnosti a budoucnosti.
Image de girl and photography
Zas na druhou stranu, v globálním měřítku, větším než jen dění v mé hlavě, se věci samozřejmě docela změnily.





Tak jsem jako odmaturovala, našla si přátele, ze kterých se stali pro mě nejbližší lidi, nastoupila na vysokou, kde potkám ještě další lidi a budu snad mít konečně po dlouhé době motivaci se snažit i na psychické úrovni, pro něco, co má smysl. Taky jsem se zbavila většiny toho, co mě legitimně činilo smutnou. Little did I know, že i po tomhle velkém kroku mi zbyde kopec práce.*

LVI. 'Till I tasted you

11. září 2016 v 19:01
Talking to you for an hour and a half
seems like I don't have enough things to say or maybe just enough power to get them out. Not only those 3 simple words. More like 423168 simple words haha.
.
dost o tom. čím míň slov, tím víc pocitů

o čem že jsem to chtěla psát?
Image de grunge, indie, and quote
Ztracená sama v sobě.
A.

LV. Funny how clear it is

5. září 2016 v 19:45
i love you lots.
you told me first and i am really thankful for that because I probably wouldn't manage, with my anxiety and all that stuff. and I was never sure you liked me
thank you for worrying if i'm fine, thanks for taking me to nice places, making nice memories

you shouldn't remind me how much you miss me, because that is just pointless in our situation. just come and stay.
i enjoy knowing that you are that "someone somewhere". a person for me.
I enjoy everything I do with you.

Image de city

LIV. I'm leaving | are you coming with me?

3. září 2016 v 15:18
Just talked to you

you say
are you ok
I say I am
you don't believe me
I laugh a bit and here we are
I got you

Yesterday, maybe because of two months of not seeing each other
maybe because we were always close
this friend of mine told be the whole story behind his last relationship
I wanted to cry after listening to him
Because love can be so tragic, oh, tragic.

.

Taky jsem mluvila s T., o tom všem. Nevím, jestli je to alkohol (a zas tak moc ho v tom cideru stejně není), nebo to, jak dlouho se známe, nebo moje chuť se svěřovat za všechny hranice.
Image de lana del rey, rose, and flowers
Moc pochopení se mi nedostalo, ale takové věci si nemůžu vydupat. Potom jsme se přidali do společnosti dalších přátel, která přešla v můj pokec právě s tím kamarádem o jeho rozpadlým vztahu. Kdysi jsem do něj byla zamilovaná. Není těžký se do něj zamilovat a rozhodně nejsem jediná. Jsem ráda, že jsme se jeden druhýmu neztratili, a včerejšek to jen potvrzuje. Končili jsme kolem čtvrté ráno, když mě doprovodil zpátky k tomu prvnímu kamarádovi (proč kamarádím se samýma klukama??)
.
Teď se snažím užít si takovou tu línou sobotu, myslím, že po tak náročným dni/noci se docela hodí. Snažím se být opravdu tak v pohodě, jak říkám, že jsem.
.
and just a second after hanging up, I said it. three simple words.

LIII. Some things are not even a question

1. září 2016 v 22:21
Hi, hun

so I got back from Norway. And if I felt like writing in Czech while I was there, today it's the opposite feeling.

The most comfy and relaxed first day back, I would say. We spent our last days /again, this expression, oh/ in Norway enjoying the capital - Oslo. Really liked it. I was there once before but I didn't get the feeling that I like the city that time. Now I do. It has something to it, it's just completely different from what I usually look for in places.

So we departed from our hotel at about 2 in the morning and I have to tell you, I felt really bad. I was actually shaking... just because of one thing - not enough time on my own. It really matters to me, and even though those people really matter to me to, I still felt like the balance is gone and the time I've gotten is not enough.

I managed to put myself in a better state of mind and enjoy the city. I was just mad at my boyfriend for not letting me get enough sleep - wait, I have a boyfriend.

Still feels quite incredible. The evening we got together, I was craving for a little contact, for a singularity and I got much more. I was thinking to myself - this is what it feels like to kiss a person that you have actually affections for. Nope, never been there before. I mean, I kissed people (boys), but it always felt kind of... nothing. No expectations, no magnetism bw/ the two of us, just kissing because that's what people do in the end of the date, right?

This feels mostly just right. And I'm really sorry for this one word, but that's what you get for love rising in such different conditions including a girl who is kind of depressed.


Anyways, he made me feel great when I felt just okay and okay when I felt down. I love him. I just cannot tell him. Not yet. I know it because I think too much about it and then the words just don't come out and I give up trying, look at him and hope he understands. It's a little bit too early anyway.

It's about time to get back to my life in Prague. I'm dying. My arms hurt. My back hurts and my legs hurt, too. I estimate I could have walked about five hundred kilometers there (sometimes when I wish to care, I come from one to six hundred kilometers..). So now I should get some sleep, maybe read a bit (that's what I intended to do when I got home, but you know, computer).

No more strength to write. I'll finish my croissant with nutella, maybe play some dress-up games (I'm really weird) and go to bed.

bye for now (kinda missing my bf)