LXIX. Don't quit yet

4. listopadu 2016 v 12:32
Zvedls mi náladu, Kundero.
,
v autobuse jsem potkala kluka, kterého jsem kdysi, před měsíci, líbala a tím momentem jsme ztratili společnou budoucnost. Nebavili jsme se. S nosem v knize (právě v Kunderovi) jsem dělala, že jsem si ho nevšimla, a on na mou hru přistoupil. To máme pochopené slovo. Jenže i tahle malá blbost mě pozvedla, když jsem si představila analogickou situaci, až na to, že bych v tom autobuse byla s mým bf a jo.. rozjitřilo to ve mně i pár citů. Takže jo, 9 dní na práškách a cítím.
,
není to vyloženě motivace ani energie, co se dostavila, je to soutředění. Kousek po kousku, dávají slova a sdělení smysl. Nemusím si psát poznámky a nastavovat budíky, abych splnila triviální denní povinnosti. Učit se na test nebyl problém, protože mi slova neproklouzávala myslí, ale usazovala se tam.
,
jsou věci, o které mám zájem. a pochopila jsem, co se myslí tím, když se řekne, že je deprese civilizační choroba. Jak by ne, nastrčili jsme si to na sebe sami. a já nesouhlasím s hodně věcmi ohledně fungování dnešní společnosti a hodně často se cítím jen být unášena proudem, unášena někam, kam nechci, abych vykonávala "dobro", které podle mě dobrem není. Je to směšná iluze, myslet si, že dobro a zlo vůbec známe a že bychom je od sebe rozeznali, i kdyby stály přímo před námi.
,
v Kunderovi mám podtrhané věty a myslím, že bez tužky se neobejdu ani při druhém čtení.

Image de art, couple, and love

(žurnalistický update: při tvorbě tohoto článku byla použita kruhová kompozice)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama