LXVIII. A week on happy pills

2. listopadu 2016 v 20:04
Nevím no. Jsem sama pro sebe takovým pokusným králíčkem. Snažím se nehroutit a to končí tím, že se hroutím. V horším případě v slzách, v tom lepším do postele. Přítel mi říká nevolej, když se na to necítíš, ale copak já se někdy na něco doopravdy cítím, poklade? A co je tohle za idiotský koncept? Máme tu být pro sebe v tom i tom (horším), ne? Ale vím, že pro druhou stranu je toho občas opravdu trochu moc. Pak jsem si dneska o přestávce dala kafe s příchutí irish cream, než mi došlo, že tam je alkohol a že já alkohol nemůžu. Co budu říkat přátelům už jsem vymyslela: "jsem těhotná", je podle mě ze všech možných odpovědí na nejvíc nefalšovaně odzbrojující. A pak, až se octnou v době prvotního velkého šoku, jim to možná povím. Možná ne. Nikdy jsem si neuvědomila, jak je těžké přežít bez chlastu chlastačku s kámošema, dokud jsem nevyrazila rovnou na dvě. Já jsem nikdy nechtěla pít hodně a bezdůvodně, ale taky jsem nikdy nepochopila smysl abstinence. Nicméně dneska mi i ta kapka irish cream docela zamotala hlavu. Začala jsem si připadat nějak otupěle, takže jsem tu kávu radši nechala být. Jinak se už pár dní snažím dělat rešerše pro eseje, které mám ke konci měsíce odevzdávat. Pořád narážím na ten problém, že je mi celá ekonomie tak nějak nesympatická, celé to lidské pojetí a termín homo economicus ve mně nevyvolávají žádné příjemné představy a čtením podobně laděných knih bych si to pravděpodobně ještě víc znechutila. Takže jsem najela na trochu jinou vlnu: chudoba, zelené otázky, rozvoj (a jestli je vůbec potřeba), růst (a u něj ten samý problém), také plýtvání přírodními zdroji a další věci, co se týkají životního prostředí, vykořisťování a jiných poněkud okrajových ekonomických témat. Nemůžu si pomoct, zisk a dokonce i ekonomický růst jsou pro mě slova, která mě spíš odrazují a děsí, než lákají.

Ale článek se jmenuje týden s pilulkama a já se o nich zatím téměř nezmínila. Možná protože mi dělá dobře vidět za sebou hromádku textu, která není o mém vnitřním rozbordelném světě. O myšlenkách, které mě přepadají. Život je občas tak bezbarvý, že i existence bolí. Takže hádám, že pillz ještě nezabraly. Nejradši bych si samozřejmě poradila bez nich, ale když to vzalo útokem i jiné oblasti, než jen emoce, rozhodla jsem se tak, jak jsem se rozhodla.

Nicméně. Zítra si rozdáváme téma do novin a pak mám autoškolu. Poslední hodinu před sobotníma zkouškama, tak se budu snažit držet. Chtěla bych to opravdu už dát. Trochu mě děsí, že se mě možná bude komisař ptát i na technické otázky.

Vrátila jsem se zase k Nesnesitelné lehkosti bytí (v rámci školních povinností) a objevuju ten pro mě neznámý pocit z toho, že čtu něco podruhé. Navíc něco pro mě hodnotného, protože filosofie téhle knihy je mi velmi blízká a i autor, jakkoli by ostatní nekritizovali jeho přivlastňující postoj ke svým dílům a autorské právo (nebo tak nějak) říkající, že se kniha dá vykládat pouze tak, jak ji myslel autor. A mě by v některých kapitolkách opravdu nejvíce zajímalo, jak to myslel on.

Image de quote, nature, and picture
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama