LXXIII. Suppose I never ever let you

15. listopadu 2016 v 22:32
Už je to nějakým pravidlem, že je první polovina dne značně nesnesitelná a druhá na pohodu. Jen je ta první zatraceně dlouhá.
.
Včera se stalo něco, čeho jsem si všimla dneska. A tudíž toho, že mě moje nejlepší kamarádka nalomila směrem, kterým vůbec neměla právo to udělat. Rozešel se s ní přítel a já se tu pro ni pochopitelně snažila, ale to, co mi řekla pak, mi nedá spát. Začala přirovnávat svůj vztah k tomu, co mám já. A že prej jsem jí říkala, že nevím, co k tomu svému cítím, tak bych k němu měla být upřímná, abych mu nelámala srdce. Jenže já nikomu vážný vztah neslibovala. Jak chceš mít závazky na tři tisíce kilometrů? Vidíš, nijak. Žijeme z toho, co máme. Učíme se jeden o druhým. Vždyť se pomalu začínáme seznamovat, dammit. Ahoj, já jsem Maria. A dřív, než tohle začnem, věz, že jsem porouchaná a můžeš běžet, jestli budeš chtít. Nikoho jsem nedržela a nedržím, protože mi dává dost práce udržet samu sebe (to je to jediné, co v současnosti nechci ztratit - egoistické af). Kamarádka to považuje za důkaz nedostatečný emoční zainvestovanosti, či co. Ale já nemám zrovna moc citů, už jsem jí to milionkrát říkala. A nemůžu za to, prostě se to stalo. A dělám, co můžu, aby se to nedělo, ale rozhodně podle toho nezačnu teď stupňovat život, když vím, že polovinu z toho ani nemůžu zhodnotit z perspektivy svého bývalého či skutečného já, kterému můžu důvěřovat. Protože když nic jiného, deprese vám obalí myšlenky do temně čokoládové, tak hořké, že se samou intenzitou dusíte. Proto se občas každé ráno probudím s neodbytnou myšlenkou "musím se s ním rozejít". Protože co je to za svět, kde necítíte nic z toho, co žijete?
.
Občas se probudím nebo dojdu do určité části dne i s horší myšlenkou (horší, než ztratit přítele je ztratit sama sebe). Psych to vzala tak v klídku. Jakože jo, těch 10mg ti dáme, ty jedna sebevražedkyně.
Image de water, hands, and blue
Takže to beru taky tak chill. Připomínám si, co mám ráda a věci, které chci ve své budoucnosti, pomalu a jistě přitahuju do své přítomnosti. Pak by ten život mohl i za něco stát, že.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama