LXXIV. It was bad and now it's better

16. listopadu 2016 v 21:23
Tak neoriginální, já vím.
na pořadu dne je opět to, že jsem úplně zapomněla, proč jsem pocítila tu potřebu psát, když nevím, o čem.
Autoškolu jsem napotřetí neudělala. alespoň mě ale nevyhodili z auta po pěti minutách jízdy (mikroúspěchy, yay)
Pořád se cítím trochu ublížená kvůli tomu, jak mi moje nejlepší kámoška chtěla "poradit se vztahy". Pořád nesnáším lidi, kteří si myslí, že anhedonie je nějaká sranda na blbý odpoledne. Můžu mít vztah se všemi svými brouky, když budu chtít. Je to jen na mě. Tak se prosím blahosklonně nekoukejte a neříkejte "no jo, ale dyť ty nic necítíš, to není správný". Někdo má zlomenou ruku, někdo je nefunkční zevnitř.
Ano, myslím na sebevraždu. A chce se mi občas brečet, že musím jít dál. Pokračovat a psát a vysvětlovat a odevzdávat úkoly a vstávat dřív, abych si uklidila v pokoji. Nikdy jsem se nechtěla zabít. To, po čem toužím, když nemůžu dál, je přestat existovat.
Trochu temné, že. Ale tak o pár slz později a práci na plnění školních povinností je mi líp. Většinou je mi večer líp. Rána jsou většinou nesnesitelná. A během odpoledne se ve mě vystřídá tak tři tisíce tendencí.
Nicméně zítra je státní svátek a já se chci dopoledne projít po Praze. Je to to nejmenší, co můžu udělat. Chci být vděčná za tu změnu, co se před lety stala. Nechci být součástí tisícihlavého davu držícího červené kartičky, budíky a bůhvíco dalšího. Nepochopte mě špatně, nemiluju naši současnou vládu ani prezidenta, jen mě děsí davová psychologie a to, že někteří zúčastnění ani nevědí, co křičí a neuvědomují si realitu toho, za co že tam demonstrují. Neříkám, že se máme konečně utišit, když jsme dostali to, co jsme chtěli (demokracii). A nemyslím si bláhově, že česká demokracie je tou nejpříkladnější, ale taky si myslím, že se fakt máme. A že je trochu ostuda místo poklidné vzpomínky v takové dny neklidně protestovat. Ve třicátém devátém se studenti projevili proti okupantům, v devětaosmdesátém zas proti komunistům. A teď? Nemůžu se zbavit pocitu, že ať protestujeme proti komu chceme, závažnost situace se s minulostí vůbec nedá strovnávat. Což neznamená pasivní čekání a následné stížnosti, jen preferuju jiné formy "odboje". Například zvyšováním politického povědomí.
Image de world, hands, and tattoo
Jo, potřebujem rapidně zvýšit povědomí naprosto o všem, a ne ekonomický růst.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lany Lany | Web | 19. listopadu 2016 v 19:12 | Reagovat

Ja si chcem spraviť vodičák, lenže neviem si samu seba predstaviť za volantom. Bojím sa toho, no zároveň viem, že v dnešnej dobe je to už nevyhnutnosť. :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama