LXXV. Being kind was not my thing

21. listopadu 2016 v 23:25
Občas, ale jenom občas
se věci těžce nepovedou
málem se rozejdete s osobou, která vám rozbušila srdce
a tak dále.
Image de girl, vintage, and indie
občas nemůžete jíst. ani kousek. ležíte v posteli, převracíte se, zalykáte se nevolností a máte pocit, že umřete. tak, to je všechno. cítila jsem, jak mi jedna po druhé odcházejí životní funkce. a pak bylo ráno a já zjistila, že se nemůžu nasnídat.
následovalo poněkud utrápené (ale kdyby ne hladové, tak asi krásné), odpoledne, kdy mi opravdu bylo na omdlení. začala jsem si říkat, jestli jsem se bez svého vědomí nestala anorektičkou. už bych se ani moc nedivila.
objednala jsem si polévku v jedné z mých nejoblíbenějších pizzerií a soutředila všechny síly, co jsem měla, na to, abych něco snědla. na rozhovory o lásce nezbyl čas.

soustředit se. soustředit se na nějakou blbost. jenže jsem byla už tak vyhladovělá a z hladu zoufalá, že nic nepomáhalo. "anorexie" přešla v tu ještě méně estetickou poruchu.

nicméně další den už to takhle nešlo (ani z mé, ani z jeho strany), tak jsem se rozhodla, že mám-li umřít hlady, ať to aspoň bude venku, na hezkým místě. náš kámen úrazu jsou upřímné konverzace. všeho se bojím, jak malá holka a radši mlčím.

nevím, co mezi náma bude. jestli vůbec něco. říkala jsem to, nejsem vztahová a už vůbec ne teď.

není to v žádném případě o tom, že bych si ho nevážila; naopak, mám ohromný štěstí, že jsem někoho takového potkala a chci, aby to věděl. jen taky vím, že jakmile tyhle věci jednou vyslovím, dám toho najevo trochu víc, než si přeju. ztratím čas. čas na přemýšlení, jak nic z toho, co mi bylo tak nakrásně dáno do rukou, nerozbít, a jak u toho nepořezat sebe
.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama