LXXVII. If you're giving me a break, I'm not thankful

28. listopadu 2016 v 20:46
Zlato,

měli bychom toho nechat. Myslím tý pauzy. Protože je to tak, že jsem se svým bf nemluvila od té doby, co odjel. Já vím, že to byl pro oba dost náročný víkend, ale to, co se děje, si naprosto protiřečí s tím, cos mi říkal. Nechci na nikom nic vymáhat a sama jsem se rozhodla, že na sobě budu pracovat, protože už nechci být "hnusná" na svý nejmilejší lidi, ale chce to čas, damn.
Jako bys mě "vyslyšel" a dal mi všechen čas světa. Jenže nedomluvený čas je něco, co mě ubíjí. Je to jako kdybyste tušili, že jste se s někým právě rozešli, ale místo definitivní odpovědi visí ve vzduchu jen hrobový ticho.
Image de girl, drawing, and art
A jestli mám brečet jako malá, ráda bych věděla, že se k tomu opravdu už nevrátíme.
.
Jenže my jsme se nerozešli. A tohle je ta nejdivnější věc na světě. Asi čeká, až něco řeknu. Možná si to budu vyčítat, ale na ten "první krok" nemám.
.
Z jiného soudku. Žurna pokračuje celkem zdárně (to asi protože jsem ještě nezkontrolovala všechny deadlajny) a mám zadaný rozhovor. Oslovila jsem jednoho dobře hodnoceného a zajímavě píšícího spisovatele, teď se jen modlím, aby měl čas a abych se před ním nesesypala nervozitou či nedejbože nepřipraveností.
.
Autoškola bude počtvrté. To už je jak ňáká pitomá alegorie. A přitom i můj instruktor vám potvrdí, že řídit umím.
.
Za poslední dny jsem našla super odreagování ve vaření a pečení. Nemůžu teda říct, že by moje schopnosti nějak explonenciálně vyšplhaly nahoru, ale je to opravdu příjemná činnost (až na následný bordel) a taky neumírám hlady.
.
Čtu. Co kecám, jenom kolem sebe hromadím knihy. A hodně z nich má co do činění s Milanem Kunderou. Dokonce ani ty, u kterých bych to na první pohled neřekla. Třeba jsem si půjčila knihu rozhovorů s manželi Škvoreckými a hádejte, kdo napsal úvodní slovo... ano, právě tento francouzsko-český/česko-francouzský/český žijící ve Francii/francouzský s původem v Čechách spisovatel.
.
co víc. zítra mám nějakej pohovor.
.
A jo, jak bych mohla zapomenout! byla jsem v sobotu na koncertě Toma Odella, a musím říct (jak jsem již říkala), že ho prostě miluju. vyblbla jsem se jako nikdy, vyřvala si hlasivky, smála se od srdce a usmívala se jako blbeček. A teď to budu cpát všem ve svém okolí.
.
mějte se krásně a papejte banánové muffiny s lískovými ořechy ♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama