LXXVIII. I've been taking them for five weeks.

30. listopadu 2016 v 21:44
whoa, dearest.
.
připadám si jako největší obtěžovatel lidí. poměrně nerada někoho kontaktuju a dneska jsem právě tohle celičký den dělala. kontaktovala. a čekala na odpovědi. překlikávání mezi facebookem a e-mailem se stalo až nezdravé, tak si dávám "pauzu". bůh ví, že na fb čekám na svého možnáještěpořád-možnáužne přítele a na mailu na lidi oslovené kvůli rozhovoru.
.
dělám spoustu chyb sama, můžu si za spoustu věcí sama. přesto už to na mě včera bylo jaksi přes čáru, když mi i nejlepší kamarádka řekla, že jsem nespolehlivá a s plány se mnou se nedá počítat. možná fakt neumím přijímat kritiku, možná se snažím přežít tenhle pekelný týden a kritika je poslední přísadou do tohohle příliš pálivýho piece of cake.
nechtěla jsem si znepřátelit všechny za jeden týden, ale když ono je to tak lehké.

čím víc opravdu blízkých lidí mi říká, že jsem negativní, tím víc se tak přestávám vnímat. možná už opravdu ztrácím úsudek.
na druhou stranu jsem si dneska uvědomila jednu věc. uvědomila jsem si to, když jsem se chystala přejít silnici a uvědomila si, že se radši několikrát rozhlídnu, aby mě něco nepřejelo. taková běžná blbost, pud sebezáchovy. uvědomovala jsem si, že jsem na dně, ale ten pocit už nesměřoval k tomu, že chci vběhnout do silnice a ať se stane, co se má stát. spís to byl pocit typu "dám si sprchu, najím se a vymyslím, co dál". a byla jsem na sebe tak zatraceně pyšná. protože jsem věděla, že budu bojovat.

Image de book, insanity, and grunge
schovejte ji tak, abyste ji už ani sami nenašli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama