Leden 2017

LXXXXIII. Baby, they don't know

31. ledna 2017 v 21:46
I haven't seen Kate since then. And, you know, if it's only because of those two weeks, why she dropped it completely?
Am I too laid back, too unemotional again?

I visited two of my ex-classmates in Brno. They have it pretty good. I don't like the way I sometimes am. Irritatable and irritating.

How can I tell my friends that I'm just not sure if I'll want to see them by Thursday? Oh, really. Because on Saturday, I spent most of our time together on my phone and i felt like shit but i needed to stay this way i guess. Stay in shape haha.

I am also trying to put together my schedule for next semester. I am pretty excited about that.

Image de room, home, and light
and yeah, I won't have therapy for a month or so. I really hope I won't go crazy by then

hugs and kisses

LXXXXII. This place has no soul

24. ledna 2017 v 23:34
I gotta write this so that I don't cry. Because we're having a very shitty conversation with who's supposed to be my ex and I cannot handle anymore answering to this immature shit. Jsme fakt dobří v dělání jakože nic, ale hádej co. Ono opravdu nic.

Nothing special. I can fall in and out of love quite easily. Effortlessly actually, for the first part. But sometimes we just hurt each other so much that it has no point in going any further. Our paths have to separate so that I don't bruise you and stop hating myself. I am really fucking confused. My mind says one thing, but even I know that it's not always true. Anyways, people want to get everything out of me. Kate is freaking out because of my arrogant face and manners and well I'm sorry but you cannot shape me. I respect you in some ways, please respect me back.

Image de stress, nature, and green

And so that. I found an old message. Relatively old - from that time when I was laying in M.'s arms. I know it's completely ok to do this once (or a million times) again, but I am scared. I've seen how easily people leave and give up - D. and now Kate.. I don't want this. I won't let any of them hurt myself, cause, you know, I'm already doing a pretty good job.

While I don't think my smile is fake. To be honest I'm not even sure how to tell it apart. Am I smiling? Well, then I am probably okay. I wouldn't manage if I wasn't.. please don't check on me, please don't even try to analyse.

Tomorrow I'll have a new haircut and maybe it will slow those tears down.

your soul is rooting for you*

LXXXXI. Motivation to destroy

22. ledna 2017 v 23:26
I was talking about it with Kate just this morning (meaning until 3 AM). i tend to destroy. but i know i can become a lot to someone, that lot...

as well as some people to me. Maybe i shouldn't watch that many messed up movies in one sitting.

Image de cat and black
cats are the finest crying buddies.
Image de quote, time, and john lennon
"I'm not crazy, I just have some things to work on."

LXXXX. Where you and I begin

21. ledna 2017 v 14:34
Trošku nevhodně jsem se zakoukala do zadanýho kluka, kdo by to byl řekl. Přitom mi D. stále chybí. Kontroluju jestli chodím rovně, protože občas ne. Objímali jsme se trochu moc dlouho a trochu moc "mačkavě" a prostě podezřele. a "kdo se ráno nestydí..."

Z posedlostí školou se stalo víceméně klasický flákání, a já se nemůžu dočkat, co mi kdo řekne na mou seminárku a esej. Trošku militantně jsem se sama přesvědčila, že jestli mě češtinářka seřve, jako některý ty chudáky přede mnou, tak budu vážněji uvažovat o nějakým transferu.

V klubu jsem byla nejopilejší (a rozhodně nejvyhypovanější) ze všech a přesvědčovala jednoho kluka (takovej typickej roztomilej studentík), že tancovat se jako dá i drinkem v ruce. Taky jsem ale našla jednoho, co tancovat opravdu uměl a měl to v krvi, stejně jako asi spoustu jiných látek. Moje skóre za ten večer jsou dvě decky růžového v hospodě a nealko jahodové mojito a dvě neperlivý ve skle v klubu. Hodně pařím, no.

Přitom jsem na tu oslavu původně jít neplánovala. Jenže mi taky plul kvůli tomu celýmu hlavou mrak. Zas jsem se cítila poněkud odstrčená a tak nějak mimo. A to ne, že bych neměla, co na práci. Dopo předtím jsem se viděla s Kate a byly jsme každá zas víc ve svý hlavě než v realitě. A ona prý, že by mohla chodit i s klukem, protože by to hodně věcí usnadnilo. Jo.. ale svou orientaci snad nepřeprogramuješ?? Já před ní už po xté nakousla, že je mi gender tak nějak jedno, záleží na člověku celkově. A ona je tak super a uklidňující člověk, aw.

Image de girl, art, and painting

LXXXIX. Some type of energy

14. ledna 2017 v 12:44
na jednu stranu o tom nechci psát. Na druhou stranu, co se může stát?

Ale je to hezkej pocit mít tajemství, zážitek, který nebude obroušený několikanásobným omíláním, až si pro něj zafixuju ta samá slova a zbydou jen řeči místo pocitů. Ještě lepší je tajemství sdílet. Já neumím lhát a to jsem vždycky věděla. Ale umím mlžit a na přímé otázky odpovídat mlčením a "intern-joke" typem úsměvu.

Takže jsem se rozhodla, že ta slova nepoužiju. Příliš často jsem brousila nejlepší chvilky svého života, až jsem si přestala jejich vykládání užívat. D. měl pocity, pro která neměl slova. Kate v opravdu nepředstíraným smyslu neumí pojmenovat, jak se ve kterej moment cítí. A já prostě nebudu vědět, kterým vyprávěcím postupem bych obsáhla včerejší večer.
Image de girl, heart, and alternative
Od toho osudnýho úterka, kdy jsem si vyčítala i to, že jsem pomohla spolužačce v testu, jde všechno dobře. Byla jsem na stěně a vylezla poměrně težkou trasu. Přináší to psychickou pohodu a příjemnou únavu. Byla jsem u psych a nic moc se nedozvěděla - spíše jsem odcházela poněkud zmatená.
Pak už to byl ten test z angličtiny, při kterým sama prof nemohla zavřít na chvíli pusu a já nesnáším, když mi někdo mluví do psaní. Celkově mi tohle zkouškový (první zkouškový) nepřijde nezvládnutelný, ale nějak nemůžu najít isic a to mě fakt netěší.
Dneska jdem s kámošem na Egona Schieleho. Jsem na to hodně zvědavá, protože to má být poměrně kontroverzní a z prostředí výtvarného umění. Sama nenamaluju ani dinosaura, ale vždycky jsem se ráda procházela po galeriích (jednou mi zírání na obraz Drážďan zabral dobrou půlhodinu).
Konečně jsem uklidila vánoční stromeček.

LXXXVIII. Raw, clear.

10. ledna 2017 v 17:56
Musím se uklidnit, abych mohla spát. a je mi pořád do breku. mám asi absťák z nenavštěvování terapie a nevylívání si srdce. nemůžu fungovat. oprava - funguju. jenom uvnitř jsem pořád stejně zkroušená.

díky vám, prášky, že zkouškový není žádnej horor. ani nevím, jestli chci tuhle školu dělat, nebo prostě chci dělat něco, na co se dá v jistým smyslu upnout. sedět v knihovně mě baví. učit se mě baví. možná jsem navenek šprt, přidejte k tomu že nepiju (a sexuálně nežiju) a máte prvotřídní asociálku. well, kdybych trávia míň času přemýšlením o tom, jak zle mi ze všeho je, možná by to všechno bylo. ale je to pravda - můžeš mít jen alkohol, nebo prášky. a i když nevím kam, tohle je aspoň krok dopředu. do slepý uličky, možná.

jsem nešťastná, známky dobrý. dneska jsem zachránila test spolužačce a nechápu, proč to dělám. jsem naštvaná, když mi někdo odpoví "hm", i když se k tomu kolikrát uchýlím taky. nevím, jestli mám jít na sraz, nebo zůstat doma.

věci, na kterejch nezáleží, vám všichni s radostí pochválí. a z toho mám jako žít. když je to všechno jenom dvaceti a více (méně) minutovej blok na pozastavení šílených myšlenek a anhedonie jako kráva, abych se mohla nadechnout. nesnáším lidi v metru. nesnáším všechny lidi. nesnáším D., protože mi dal naději, že to překonám a budem spolu šťastni a pak uviděl, jak nedokážu jíst, a odešel. jsem psycho. ničím se. svým způsobem si to velmi dobře uvědomuju.

Image de mountains, snow, and winter

LXXXVII. A work in progress

7. ledna 2017 v 18:59
Podzimní (nebo spadlá) dívka si bude muset sbalit, aby netrávila večer sama doma, protože to není dle zkušenosti ten nejlepší nápad.

Dneska jsem se pustila do filosofie. Nebo tak nějak do plnění univerzitních povinností celkem.
Image de Mutita
Zatím je to takovej kreativní chaos. Všude kolem se válí papíry.
Začala jsem docela aktivně lézt. S jištěním i bez (na boulderu). Čím víc padám, tím víc mě to motivuje dál zkoušet. Přináší to hodně psychických výhod, i když fyzicky jsem zatím spíš pomlácená než nějak vysportovaná.
Začala jsem si připadat poměrně sama. Obzvlášť teda v ty dny, které následují po hodně společenských večerech. Je to jenom nezvyk a příliš náhlá změna.
Jsem ke svému vlastnímu překvapení schopnější dodělat práci, než dodělat to, čím zrovna prokratinuju. Třeba rozepíšu analýzu a otevřu si databázi s filmy, a tu analýzu dopíšu a film si o několik hodin později rozmyslím. Stejně visím moc v tom virtuálním světě.
Důvody jsou samozřejmě tytéž.


LXXXVI. Colourblind

3. ledna 2017 v 18:37
Ty víš, že vždycky budu čekat.
Ty víš, žes toho chtěl moc.
Nevyčítám ti to.
Jak bych mohla.
Zamilovanej člověk chce jen lásku, svou lásku zpět, nic víc.
Chce vědět, že se neodrazí o pevné hradby a že ji ten druhý cítí taky.
Můžu si jen domýšlet, co se z tebe po měsíci stalo.
Možná nic.
Možná jsi tam, kde já.
Díváš se na měsíc a říkáš si, že to je teď tvý jediný spojení se mnou,
tak jako já.
A zatímco budu žít v kreativním nepořádku,
budu vědět,
že jsem sama.
Ukrutně sama.
Všechny významné dny a všechny významné řeči.
Pracuju na sobě, ale ono to nestačí.
.
Mou chybou bylo pochopit, že lidi jsou nenahraditelní.
S nikým mi nebude tak, jako s tebou.
V dobrým i ve zlým.
.
Image de art, fashion, and iillustration

LXXXV. I wanna be the one that your love, that your love can heal

1. ledna 2017 v 23:04
Years & Years text, víte.

Do nového roku si přeju rozhodnout se, jestli se budu tvářit, že na něj nic z toho minulého nemá vliv, nebo jestli se k tomu postavím a některý věci dořeším.

Protože mi D. chybí, ale když přemýšlím nad tím obdobím, co už stihlo uplynout...

Byla jsem na chatě na skoro čtyři dny a neměla jsem skoro ponorku. Možná díky domácí granole, kterou jsem si dávala k snídani, možná díky hodinám prosezeným nad karetními hrami ve společnosti fajn nových i starých přátel.

Mám docela štěstí. Období Vánoc a Nového roku (hlavně to druhé) pro mě většinou bývala spíš mizérie, protože jsem málokdy měla vlastní plány, se kterými bych se trhla od rodiny. Právě ten začátek nové etapy, nového dne, měsíce a nakonec i roku má na mě docela velký vliv a vryje se mi do paměti i na několik následujících dnů. A pištět někde na poli, hromadně odpočítávat a dělit se o všehovšudy dvě tři lahve šampáňa na 15 lidí je pro mě větší zážitek, než sama zadumaně někde sedět se svým seznamem "do roku 2017 chci..."...

Nespala jsem do šesti a pak jsem se natáhla do půl druhé. Takže můj den má hodně netradiční podobu a vlastně netrval dlouho. Stalkuju Archieho na instagramu, protože mi podezřele často píše a já se chci ujistit, že se má fajn. Nechci s ním ani trávit víc času naživo, protože mi nestojí za to projít si další fází upozornění a nabízení (se). Jeho starost je zkontrolovat mě, že se s ním pořád bavím a tou mojí je zkontrolovat, že není příliš smutnej a nemá zvlášť velký izolační sklony.

Můžem se starat o lidi, se kterými už nejsme. Jenom nevím, jestli chci a můžu si odpustit, když se na stejným místě octne i D. On je moje skála. Můj kámoš. Nejoblíbenější člověk na společný šlofíky během dne. Nedokáže přejít, že jsem nebývale hnusná. Nedokáže ustát momenty, kdy nemiluju a nechci nikoho blízko. Neví, že mi kolikrát emoce zkratují a o chvíli později se objeví všechny najednou. Archie je svět vzdušných zámků, seriózních až snobských akcí a "nemůžeme se vzít". D., to jsou vřelá gesta a láska, kterou nedokáže skrývat. A. je nedostupný. D. je někdo, ke komu jsem nevěřila, že si kdy najdu cestu. A asi bych je měla přestat srovnávat.
Image de kiss, quote, and boy
Mohlo by to být jednoduchý, ale to bych to nesměla být já.
ŠŤASTNÝ nový rok, Gemma!