LXXXXV. Steal you away

6. února 2017 v 9:16
Viděla jsem D. Mluvili jsme spolu česky. Pak jsem se probudila.
Image de girl, sea, and friends
Je odcházení lidí něco, na co si zvykáme? Protože dřív jsem si mohla oči vyplakat, teď zpětně přemítám věci, co k tomu vedly, ale téměř bez emocí. Jasně, že bych chtěla, aby to bylo jako dřív a přijde mi úplně nelogické, že už se nebavíme, ale... já nevím, asi jsem vůči větám typu "nevím, jak na tom s tebou jsem, chováš se poslední dobou úplně jinak..." už úplně imunní. Ono když to slyšíte z úst svých nejbližších lidí, je to dost zvláštní. Mám pocit, že se nikomu neotvírám tak jako jim. Možná tak T., ale to je nejlepší kamarádka a bez té bych se už mnohdy zbláznila a vydržely jsme spolu i ve větších katastrofách. Nebo spíš je to hodně o reakci. Když mi člověk řekne, ať se uklidním, tak pochopím, že doopravdy přeháním a je na čase se nadechnout a nabrat víc klidu. Ale když na mě jen tu a tam hodí naštvaný nebo zmatený pohled v očekávání, že to zpozoruju a hned něco udělám, většinou se nic nestane. Jsem empatická, ale nejsem věštkyně a křišťálovou kouli taky nemám.

Jak to nepřehánět, to je otázka. Občas mám pocit, že jsem se ocitla na natolik bezpečným území, že začnu sypat. A nezastavím dřív, než si všimnu, že jsem měla zastavit už dávno. Jenže Kate se mnou na jednu stranu chtěla mluvit o všem, na druhou stranu si to brala blízko k srdci, což je dost vražedná kombinace.

Mám radši trochu větší klid. Řeknu něco vyhýbavýho a člověk pochopí - tohle se řešit nebude.
Ale nejsme roboti a mezilidský vztahy jsou jedna z nejtěžších disciplín, se kterou jsem se kdy setkala.

Ráda lezu po stěně, včera jsem si zalezla svůj osobní rekord, mají tam chyty ve tvaru piva (nekecám), ta trasa se jmenuje Omyl z dobré vůle, hah, víc než přesné.

V sobotu ráno jsem zas bojovala s informačním systémem, abych měla krásný rozvrh podle představ /nemám, ale mohlo být i hůř/. Přiberu si pár zajímavých předmětů z jiných fakult, ať fakt nejsem jen novinářka, ale i takovej historik-amatér.

Byla jsem v Brně. Šalinou jsem nejela a kuličku jsme taky nikdo nechytil.

Viděla jsem fakt strašnej béčkovej horor. Nevím, co na nich lidi mají. Když už se bát, tak aspoň kvalitně, ne?

Hezkej únor, protože já ho opravdu ráda nemám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 6. února 2017 v 9:27 | Reagovat

Bude líp, přijdou noví kamarádi a známosti :)

2 M. M. | Web | 9. února 2017 v 18:03 | Reagovat

Lidi přichází a odchází, zůstanou jen ti nejlepší.
Horory musí být kvalitní, jinak ztrácí ten správný efekt
Jinak děkuju za radu

3 Lenča Lenča | Web | 10. února 2017 v 20:06 | Reagovat

Tohle je jen střípek, který se za chvíli probodne do země a bude líp :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama