LXXXXVII. You give me butterflies everytime I see you. Seriously, what the hell am I supposed to do with all of them?

21. února 2017 v 20:54
Zbláznila jsem se?
Je mi smutno a mám pocit, že tu školu nezvládnu.
Co smutno, dneska to vidím na nenáviděný prášky na spaní, protože jsem celou dobu toužila jen po jednom: objetí. Spadnout, klesnout, vysvobodit svou tíhu v něčích rukou. Jenže to nepřicházelo. Já nechci konverzace, otázky, jak se mám, nechci odpovídat, nechci nad tím, co odpovím, přemýšlet. Asi vypadám, že mám svůj shit together. Ale k čemu mi to je, když za mnou sotva klapnou dveře a jediné, co se mi dooprady chce, je zalézt na tři dny do postele.

Jsem celkem zklamaná z Úvodu do politického myšlení. Přednášející je samolibý a a byl schopný zabít hodinu a půl našeho času tlacháním o tom, co je dávno v sylabu. Nejdřív mi byl ten jeho projev sympatický, takový bezprostřední, říkala jsem si, ale když jsem zjistila, že takhle to bude už nejspíš pořád, nějak mě nadšení přešlo.

"dřív jsem dával povinnou literaturu k dispozici, ale včera mě napadlo, že přece nejsem idiot.."
"vy nevíte v čem je problém, ale pak přijde psychiatr a řekne vám: 'víte, vy to tajíte, ale jste jasná buzna!'"
a podobné zajímavé útržky

tak nevím, jestli tam ještě chodit.
Konec konců, Arendtovou i Havla si můžu přečíst sama. Potkala jsem tam hodně sypmatickýho Slováka, ale stejně tam možná nebude, když je to bakalářskej předmět, on doktornand, a dneska jsme byli svědky zpražení kluka z magistru, co si tenhle předmět zapsal.

Nicméně. Mám dva týdny na napsání reportáže. Mám přečíst 50 knih ze současné (po r. '45) české tvorby. Myslím, že můj pocit, že budu mít se školou v letňáku docela namále, je opráněný.

půjčila jsem si zatím Petru Soukupovou - K moři a cítím z toho všudypřítomný odrtržení. Všichni jsou odtrženi od všech, postavy se nechávají vláčet příběhem, čtenář nemá k potavám žádnou nit... zatím jsem spíš na začátku, tak nebudu ještě tolik hodnotit. Každopádně tipy na vynikající a rychle se čtoucí českou lit uvítám s otevřenou náručí.
Image de city, night, and purple
Rusko bylo hektické, ani jsem asi nenapsala, že tam jedu. Proč? protože je to má druhá vlast. ale trochu mě zaráží, že cítím větší pouto k Moskvě než ke svému rodnému městu. Zatímco v B. mě chytaly deprese jako blázen, v Moskvě jsem se uklidnila, vydýchala, naprocházkovala... Dobře, asi je to nespravedlivý, protože v B. na mě čekala akorát hromada práce a zadaná kamarádka, která tedy na mě neměla tolik času, ale zároveň jsem si díky ní uvědomila, jak velkou blbost to dělám se svým "podváděním" (nikoho fakticky nepodvádím, jen tak btw.). Já chci taky někoho jen pro sebe. Pohled na výdejní pásy na letišti mi vháněl slzy do očí a nostalgické pitomosti při představě, že tudy před pár měsíci vyšel D. vyšel a zase odešel.

Kate mi chybí. neuvěřitelně. asi ne tím bodavým způsobem, ale spíš "proč je můj život najedou znova na hovno? aha, protože Kate odešla".

A ještě jednou k Rusku - mají tam nejepičtější historické muzeum, jaké jsem kdy viděla. A v těch těžkostech asi hodně sehrál i časový posun a nemožnost být někde stranou od lidí, protože toho prostě bylo pořád tolik na práci.

A teď se vraťme na začátek. Prosím. Obejměte. Mě. Už. Někdo.

Příliš málo pomuchlaná,
.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama