LXXXXIX. Where did my cool go?

2. března 2017 v 22:36
Je to těžký týden a nějak nevěřím, že kdy skončí. A až skončí, bude tu znova ten samý úkol "jenom přežít tehle týden".

Chybí mi terapie. To jako fakt. Ta paní se zápisníkem a pár příměřených sprdů, ne za to, že nedokážu být normální, ale spíš za to, že se vůbec snažím.

Občas je to klid, občas ne.
Image de quote, grunge, and indie
To, že si můžu ruce klidně počmárat k zbláznění, ale známka, že něco beru, ještě nic nemění. Občas buď nefungují, nebo už prostě nemám anhedonii a tím pádem to moc řeším..

Soustředění nemám téměř na nic. Je vtipný, že na čtyři (hodinový) díly seriálu Westworld se někde zázrakem našly, zatímco angličtinu i češtinu jsem proseděla s jedním okem otevřeným a jedním uchem na půl příjmu. Zkoušela jsem číst texty, ale nedávaly smysl, tak jsem je radši nechala být, abych se nerozčilovala.

A taky tamta věc. Ono je něco nepopsatelně všeobjímajícího na pocitu být něčí milenka (není to přesný slovo ale taky se mi nepopsatelně líbí), ale pak

vůbec se s nikým nebudu hádat, když mi řekne, ať si sypu popel na hlavu. Protože co můžem dělat, stalo se a ten člověk je můj soulmate. Tohle je všechno jenom proto, že je to jedinej access k němu - přes ranní kafe (ve tři ráno) po tom, co jsme oba dělali, že nám vlastně nikdo v našem vztahu nebrání. Čtem stejný knihy a jsme na stejný vlně a je jediná věc co zabírá, když nezabíraj prášky a ano, ani jedno z toho mě neopravňuje...

"Máš čas v pátek?"
"Nevím." (nevím, jestli v tom chci pokračovat.)
-
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama