XC. Do you even dtr?

6. března 2017 v 22:18
Nedocenitelný na tom, když nikdo není doma, je ta možnost vyřvat si plíce do libosti. Když už nemůžete z toho světa kolem a někudy to ven musí. A pokud nemáte stěny tloušťky papíru, ono vám to projde i bez návštěv sousedů.

Mám ale dobrej pocit, protože až se vyřvu a nasadím make-up a ten napůl romantický, napůl sebevědomý úsměv, který se na mé tváři už docela zabydlel, půjdu ven a budu se prát za dobrý pracovní místo a další věci, o který stojím. Deprese dělá všechno desetkrát těžší, ale pokaždé, když se vzdálí, je to jako znovuzrození.
Image de quote, happy, and health

Energy levels jsou docela nízko, ale taky si můžu dovolit je dospat, tak na co si stěžovat. Po měsíci jsem byla lézt a bylo vidět, že si moje ruce už fest odvykly. Chce to znovu zavést pravidelnost.

Rozcházím se s dalšími lidmi. Nebo spíš je to ten zvláštní stav, kdy já jsem dávno za přechodníkem, zatímco ten druhý si možná sotva uvědomuje, jak málo nám toho zůstalo k povídání. Vlastně mě jeden můj dlouholetej kamarád pozval na sraz na náplavce, kam mě ještě museli poměrně dlouho přemýšlet, protože jsem moc (no, spíš to bylo pocitově nic) nenaspala. To bylo asi tak po půl roce, co jsme se my dva naposled viděli. A když jsem dorazila, pochopila jsem, že sice budu za slečinku, ale musím si urychleně najít výmluvu a zdrhnout, protože za a) jako jediná nepiju a pět odmítnutí nabídnuté flašky za sebou je už malinko podezřelé, za b) protože jediný moment, kdy si mě daná skupinka všimla, bylo, když někdo upozornil, že nic neříkám a nelámu smíchy jako ostatní a za c) protože už mám fakt přeposloucháno těch hloupých narážek ve stylu "dej mu" a "dobrý den, kozy ven" a taky řvaní slova "penis" a "píča" na celou nebohou ulici a ještě, když přede mnou dva kámoši (a jedna bývalá, hodně platonická, láska) rozebírají, jak se jim zrovna s kterou holkou daří, u který to vypadá "slibně", protože sice má přítele, ale teprv "čestvě" a prostě - blah, jdu radši spát.

Když vám společnost nesedne, poznáte to. Aspoň doufám. Díky, že tam byla aspoň ta jedna fakt hezká holka, na kterou se dalo koukat, a aspoň jedna ukecaná slečna, se kterou se dalo trochu povídat.

Jinak ale wasted večer po předchozí wasted noci. Jak zmíněno v předchozím článku, nemůžu se dokopat k morálním výčitkám, že trávím čas se zadaným klukem. Je to tvůj problém, kruci. Já můžu taky hned jít, když řekneš.

Nemluvíme o tom. Ale je vtipný, jak jsou tam vytyčené hranice, o kterých jsme nikdy ani jeden nemluvili a který přesto ani jeden neporušujeme. Jako by se dalo říct "tohle je podvádění.. ale tohle ještě ne". A co je podvádění, vážení? Pusa na šíji, pětiminutový objetí, spaní v jedný posteli, nebo snad zárodky citů?

Vyprávím to, protože je to součást mýho života, ne protože jsem na to pyšná. Bože dej, ať se na tenhle blog nikdy nedostane nějakej můj budoucí personalista, to by byl konec kariéry (která ještě nezačala).

neberte ten život tak moc vážně. stejně z něj nevyváznete živí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama