XCIII. Under the clouds

13. března 2017 v 22:35
Přišla jsem domů, lehla si do postele, brečela. Tolik praxe posledních dní v kostce.

Nechci se tímto litovat a říkat, jaká jsem troska. Nejsem. Dělám, co můžu, dělám domácí pizzu a dělám lidem na tváři úsměv. To mi zatím stačí. Je to víc než bych dokázala dva měsíce zpátky.

A přetlaky vypisuju. Proto tady toho tolik je.

Cestovatelské plány jsou sice jen plány, ale doufám, že nějaký výlet Kyrgyzstán/Jižní Korea/Sarajevo/Nizozemsko vyjde.

Image de white, flowers, and aesthetic
Občas mi chybí lidi, ale neřeknu jim to. Přitom by stačilo napsat něco ve smyslu "je mi smutno, nemáš čas?" Ani to, že je mi smutno, bych říkat nemusela. Ve společnosti určitých lidí zkrátka není.

Napsala jsem průměrnou reportáž a "moc pěkný" cestopis. Na to, jaký mám ambice, zajímavý. Aspoň že v těch komentářích jsem si trochu jistější.

Skoro každý den se nějak ocitnu na FF a užívám si soukromí místa v rohu, kde si vyřizuju, co se mi chce, nebo se jenom flákám. Někdy čtu. Většinou si k tomu popíjím kafe.

Nefotím a to mě mrzí. Ale na cesty jede foťák se mnou.

Budu odepisovat na brigády a chodit na pohovory, dokud nedostanu takovou, která bude vyhovovat mým představám.

Nepiju a vůbec mě to nežere. Věděli jste vůbec, jak dobrý ty nealko koktejly jsou?

Další várka random postřehů snad někdy brzo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama