XCV. I was a hot mess

25. března 2017 v 10:17
Proč jsem tak přecitlivělá? A mám pocit, že ať dělám cokoli a jakkoli, tak zrovna to je ten špatnej způsob? Že zraňuju a využívám lidi a nemůžu si pomoct? Že je to dokonce výběr mezi tím, jestli zraním sebe, nebo někoho jiného, a já mnody už ani nevím, co je horší?

Lidem v mým věku možná tolik nezáleží na pravidelným kontaktu s jejich rodinou (nebo je to jen blbej předsudek), ale já mám výčitky, že jeden oběd odkládám už několik dní. Přitom mám naprosto legitimní důvody - práci. Ale jako kdyby ta řešení, která se mi zdají přinejmenším schůdná, pak zase vadila dalším lidem. A nedokážu přestat dřív, než když jsem úplně vyčerpaná (ono se taky osmihodinová pracovní doba nikoho neptá).

Image de bird, photography, and sky
Já jenom nemám ráda, když se mi plány mlátí o sebe. Když práce překrývá školu, když si všichni najednou v ten samý den vzpomenou a já musím říct, že už něco mám. A ještě hůř, když se pak ten den poskládá tak, že nakonec toho nemám zas tolik a musím neplánovaně vyplňovat mezery. Jestli k něčemu přistupuju opravdu úzkostně, tak jsou to dny se dvěma a více pauzami.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama