Květen 2017

CII. Hold my hand while saying you'll leave me

28. května 2017 v 12:09
Dear,

pořád se učím, jakou mají slova sílu.
Zbožňuju tě, ale takhle to dál nejde. Vždyť to víme všichni.
Ale něco se změnilo.

Proč zrovna v ten moment, kdy se zdálo být všechno konečně tak, jak má, ne morálně odsouzeníhodné a ne něco, co mě zničí, jsem se rozhodla že spáchám takovej anachronismus? a nelogismus? a surrealismus? a anhedonismus?

Anhe v tom zahrála asi největší roli. Proboha, Rio, když nic necítíš, tak nic neříkej. Software v režimu spánku a akorát neklid přetrvává. Můj vlastní, přesto jako by se sápal po všech.
Image de girl, hair, and black
A případně, jestli se už fakt nic nedá, bylo to to nejlepší a děkuju.

CI. Not in the mood for anything, really

20. května 2017 v 12:30
I've been tracking my mood for a couple days - I mostly have to admit I feel nothing.

Plus I've "grown" even more childish, it takes hours for me to get ready, to start studying or writing my assignments, I skip meals, I am hungry but with no motivation to cook or go shopping for myself. Sometimes I put this weight on other people. My friends take me to restaurants and make sure I eat. They text me to know I am already going to bed and not depriving myself of sleep instead.

Life is crazy when you're crazy.

Instead of learning, I keep looking for wherever my focus could have gone. I read but my brain doesn't process the info. Too bad for a journalist.

Image de girl, vintage, and hair
today is the time to calm myself down (as if I wasn't already, a little too much maybe)

Yesterday I was quite miserable. But I overcame it because I don't want to mess up another exam. There is a lot of rewards, but my motivation system is somehow very crazy, too.

I hope to come back with a better mood. Or some mood, really.

C. I miss you. You're right here

4. května 2017 v 23:48
Ani nevím, jak se to stalo, ale už je zas po jedenácté a já bych měla jít spát

nebo si aspoň zalézt s knihou do postele a číst.

Den se skládá ze spousty důležitých okamžiků. Nejsem si jistá, že si je chci pamatovat.

Věci, na který se těším, jsou věci, který bych neměla dělat.

Kromě pití kávy s babičkou a nadávání na komunisty. To můžu.

Jinak je na mně dost vidět, s jakým stavem se zrovna "vyrovnávám", ta milá slečna ze Skauta tomu říká "otrávená", se spolužačkami se shodujeme na termínu "existenciální krize". Existenční krize?

Co to je, když jdu brečet do sprchy? Voda se smíchá s vodou a ty důvody jsou malicherný. Někde jsem je zapomněla.

Nemůžu mít ty věci, který chci. Nemůžu mít K., její rameno, o který se opřu, a ani její pozornost. Zítra ráno jdem totiž spolu dělat úkoly. Legit.

Nemůžu jít ven s klukem, co mi daroval růže, protože se o víkendu válím ve tvý posteli. Líbáš mě na lopatky a já jsem ta nejšťastnější holka, která ví, že se za tohle bude chtít zabít.

Není to tak špatný. Čerstvý vzduch pomáhá. (Roz)hovory k sobě pomáhají. No tak, Rio.
Image de girl, hair, and woman
A ve finále se nic nestalo. Jen mi chybí něco, co je daleko v prostoru i čase.