CIII. So you never will

2. června 2017 v 23:54
Nechtěl jsi mě opustit. Nechceš, abych opustila já tebe.

Ale já se tak strašně bojím, všeho, že pak brečím a choulím se a nevím, jak se přesvědčit, že o nic nejde?

Jak si tě pustit k tělu, když pro mě tolik znamenáš?
Kolik jich je? Jsem jenom já? Miluješ mě?
Proč jsi tehdy horlivě sliboval a nic se od té doby nestalo? Respekt ke mně? Nechceš, abych z tebe měla úzkosti.
Well, já mám úzkosti ze života, poklade.

Moc mi pomáhá, když se vidíme, ne jednou, dvakrát, třikrát týdně, a nakonec jsi to ty, kdo se omlouvá, že není takovej, jakýho si sám sebe představuje (přitom já a moje představy, nesplněné, mohla bych se rozpovídat...)

Snažíš se. Tak strašně moc. A mně je na oplátku fyzicky špatně a hroutím se při pomyšlení, nakolik velká součást mýho života jsi, a že tě dříve nebo později ztratím.
Image de beauty, fashion, and girl
Zkouškový je nervydrásající hrůza, která vás nenechá spát, jíst, klidně myslet. Nechoďte do toho.

Nevím, co se děje. Nevím, proč všechny mé konverzace končí u ADček a proč se tak hrozně bojím o lidi, kteří prožívají to podobné (skoro každý, actually). A ano vím - protože mi na nich záleží a trhá mi srdce na kousky když vím, že jsou nešťastní, pod kamenem starostí a nahromaděného žalu a já s tím neudělám nic. Protože není nic, co bych mohla udělat.

To mi ostatně řekl i on. Držel mě za ruku, řekl, že ví, čím si procházím, chápe, ale ví, že nemůže nic dělat. Bezmoc. Zabiják vztahu. Pokud ten zabiják nebudu já.

.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama