XCI. D-A-R-K, do it my way

10. září 2017 v 19:09
Mám větší potřebu se svěřovat, když cítím, že jde něco v mém životě do háje. A teď ten moment nastal znova.

Stěhuju se. Mám zaplaceno od začátku září, ale ještě jsem v novém pokoji (není to celý byt pro mě) ani jednou nepřespala. Chystám se na to zítra večer, ale nevím, kolik spánku si užiju, když doprovázím už kolem čtvrté ranní kámošku na letiště.

Dneska se rychle setmělo a já nestihla dokončit úklid pokoje, což taky souvisí se stěhováním. Naházela jsem tedy znova všechno bez jakéhokoli ladu a skladu do postelových šuplíků, žádná na první pohled patrná změna, jako kdybych neudělala nic.

Guilt journal - to byla jedna ze spásných myšlenek, kterou jsem objevila někde v diskuzi pod příspěvkem o introvertech. Jakože já nevím, ale kdo ještě se tolik obviňuje, vše si vyčítá? Mám často pocit, že s vinou, jakou pociťuju, nedokážu žít. Vina za to, že jsem promrhala několik hodin svého času. Za to, že se na mě někdo urazil, i kdyby to z jeho strany byla věc ješitnosti. Nebo třeba za to, že jsem si nenaplánovala večer tak, abych ho mohla celý strávit s milovanými lidmi. Za to, co jsem řekla. Za to, jak rozhazuju.
Image de lindsay lohan, quote, and movie
A vina je jenom špatnej pocit, nic víc, ale ani nic míň. Vysvobození z ní nastane jen tehdy, až se s tím smířím sama.

Byla jsem na krásné svatbě včera. Tancovala jsem a viděla hodně upřímné lásky.

Je načase změnit prostředí. Myslím, že půjdu pracovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama